Aktivity u Myšiček

Den Země u myšiček

V dubnu jsme u myšiček oslavili svátek naší planety Země. Celý týden jsme si s dětma povídali o naší krásné planetě Zemi. Prohlíželi jsme si naši Zemi na obrázcích, videu i v dětských knížkách. Obzvláště se nám líbila knížka Planeta Země v pohybu. V ní jsme se dozvěděli, jak vypadají sopky, jak velké jsou mraky, jak vypadá moře a spoustu dalších zajímavostí. Také jsme se dozvěděli, že na naší Zemi žili kdysi velcí dinosauři a také předchůdce lidí, pralidé. Svátek Země pro nás byla také obdobím, kdy jsme si více všímali prostředí okolo nás, povídali si o tom, proč a jak chráníme přírodu a na konci týdne jsme společnými silami uklidili naší školkovou zahradu a nasázeli jsme do vlastnoručně vytvořených záhonů květiny a zeleninu. Tím vším jsme se naučili, že planeta Země je místem našeho života a že budeme žít v takovém prostředí, jaké si sami okolo sebe vytvoříme.

Velikonoce U Myšiček

V rámci velikonočního týdne jsme se s dětmi nejen chystali na Velikonoce, vyráběli velikonoční dekorace a povídali si o velikonočním období, ale také jsme vyráběli velikonoční ozdoby, kterými jsme společně ozdobili stromeček na Náměstí Jiřího z Poděbrad.

Co se děje v trávě

Celý týden patřil přípravám na příchod jara. S dětmi jsme si povídali o tom, že na jaro se už těšíme nejen my lidé, ale také živočichové žijící v půdě. Do tématu jsme se dostali prostřednictvím pohádky O žížale, která si chtěla koupit déšť. Děti si poslechly nejen pohádku a o žížale, která si myslela, že déšť se dá koupit v obchodě, ale také se dozvěděli něco o tom, jak žížala žije, jak vypadá, vyzkoušeli si jak se pohybuje. Pozorovali jsme žížaly na procházce v parku i na školkové zahradě. Abychom lépe pochopili, jak to vypadá v půdě, vytvořili jsme si s dětmi model života v hlíně. Děti s velkou chutí modelovaly žížaly z plastelíny, vytvářely broučky a berušky pomocí otisku prstů, vyráběli květiny z papíru. Také jsme shlédli několik příběhů ze seriálu Mrňouskové a z večerníčku Co se děje v trávě. Zvolenými aktivitami jsme u dětí rozvíjeli přírodovědné poznání, podporovali jsme jejich vztah ke knize, učili je pracovat s informacemi, podporovali k ochraně přírody.

Do školky přišlo jaro

Zimy už bylo letos dost a všichni se už moc těšíme zase na sluníčko. V březnu jsme společně s dětmi přivítali první jarní den a celý týden se nesl ve znamení jarního návratu. Malovali jsme velké sluníčko s otisky našich malých rukou, naučili jsme se novou písničku o koťátku a sluníčku a také písničku o včelkách, vyráběli jsme jarní ptáčky z kartonu a barevných provázků. Zjišťovali jsme, jak voní jarní květiny a také jsme si vyráběli sladké jarní květinkové sušenky. Venku na školkové zahradě i v nedalekém parku jsme hledali známky přicházejícího jara - prohlíželi jsme si pupeny na keřích i stromech a přesvědčili se tak, že jaro už je opravdu velmi blízko. Také jsme se učili recitovat básničky na soutěž Vítkovický Rarášek do dětské knihovny, a připravovat si básničky pro maminky na jejich svátek. Prostřednictvím těchto aktivit děti rozvíjely orientaci v čase, získavaly poznatky o jarním období, dozvěděly se něco o včeličkách a jejich životě, rozvíjeli výtvarné, předmatematické, předčtenářské a hudební dovednosti, procvičovali pamět a slovní zásobu a seznamovali se s poznatky o přírodě.

Masopust

V únoru jsme si společně s dětmi připravili masopustní týden. Povídali jsme si o masopustní tradici, vykrmili jsme si pašíka, vyráběli jsme jelítka a jitrnice, malovali masopustní koláčem a tak se hravou formou seznamovali s našimi českými tradicemi. Součástí masopustního týdne byl i velký karneval. Sešla se nám na něm velká spousta krásných masek, soutěžili jsme, tančili, hráli jsme veselé hry, celá akce byla velmi vydařená a děti si karnevalové dopoledne velmi užily

Ukaž mi, co umíš

Během našeho nového projektu: „Ukaž mi, co umíš, si děti vyzkoušely spoustu povolání a dozvěděly se, že každá práce je něčím důležitá. Během prvního týdne jsme se zaměřili na lékařská povolání, ať už doktor, zubař, sestra, saniťák, zvěrolékař. Děti se učily správně starat o zoubky, vyrobily si celou čelist a zjistily, které potraviny našim zoubkům škodí.

U pana doktora objevovaly, co se skrývá uvnitř našeho těla a jak jmenují některé orgány. Sestavily si kostru chlapce i dívky a zjistily, že se vůbec ničím neliší, že jsme uvnitř úplně stejní. Také už víme, co je to třeba stetoskop nebo tlakoměr. Zopakovaly jsme si všechno, co je důležité, abychom zůstali zdraví a při pokusu jsme objevili, jak se bacily bojí teplé vody a mýdla. Sestřičkám jsme pomáhali třídit pilulky, aby se dostaly ke správným pacientům a vyrobili si správné lékařské čepice a kufříky. Jako zvěrolékaři jsme ošetřovali plyšové kamarády. Každý měl jinou nemoc nebo bolístku a museli jsme se o něj správně postarat.

Zimní Olympiáda u Myšiček

V únoru nás čekala v naší školce velká událost – velká Zimní Olympiáda. Na dva týdny se z nás stali velcí sportovci, bojující v nejrůznějších olympijských disciplínách. Vyzkoušeli jsme si lyžování, curling, biatlon, krasobruslení, lední hokej a další sporty. Dozvěděli jsme se, co je to Olympiáda, jak vypadá olympijská vlajka, dozvěděli jsme se plno zajímavostí o Číně, a jako správní sportovci jsme se všichni postavili i na stupně vítězů, dostali medaile, diplomy a měli tu čest si poslechnout naši českou státní hymnu, a i tu olympijskou, o které jsme se také dozvěděli plno zajímavostí. Ty dva týdny sportu jsme si moc užili, a už se těšíme na další Olympiádu, tentokrát tu letní. Tímto tématem jsme si pořádně protáhli naše tělo, zacvičili si s různým sportovním náčiním a nářadím, zjistili jsme, jak nám jdou různé sporty a také jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o Olympiádě.

Odpolední odpočinek s mandalou VIDEO

Vybarvujeme mandaly - navozujeme dobrou náladu, procvičujeme zrakovou pozornost, správný úchop tužky, rozvíjíme fantazii

Kubíček slaví narozeniny

V únoru jsme všichni společně oslavili Kubíčkovy sedmé narozeniny. Kubíček všem svým kamarádům přinesl sladké překvapení – pro každého velký balík sladkostí. Popřáli jsme mu všechno nejlepší k jeho krásnému výročí, a jeho velký den jsme si všichni společně užili. Kubíčkovi ještě jednou gratulujeme, a přejeme všechno nejlepší.

Odpočinek pod hvězdami

S dětmi jsme navštívili naši kouzelnou školkovou půdičku, kam chodíme vždycky na podzim za strašidly, povídáme si tam o vesmíru nebo hrajeme stínové divadlo. Tentokrát jsme se na půdičku vydali odpočinout si pod hvězdnou oblohu. Všichni jsme se pohodlně uložili k odpočinku, poslechli si relaxační pohádku O kouzelném jablíčku, procvičili si dýchání a příjemně se naladili na celý den.


Matyášek slaví narozeniny

V lednu jsme všichni společně oslavili Matyáškovy šesté narozeniny. Matyášek pro své kamarády přinesl sladké překvapení, z čehož měli všichni velkou radost. Popřáli jsme mu všechno nejlepší, a jeho velký den jsme si všichni společně užili. Matyáškovi ještě jednou gratulujeme a přejeme krásné narozeniny.


Sněží, sněží

Když napadne sníh, nic nás neudrží dlouho ve školce, vezmeme lopaty a hurá na zahradu, jezdit z našeho kopečka. Taky se rádi koulujeme, a zkoušíme, co všechno se dá dělat se sněhem. Třeba v něm vyrábět cestičky, shazovat ho z větví stromů, dělat ve sněhu andělíčky nebo třeba hrát sněžnou honičku. Tím vším poznáváme zimní přírodu, hýbeme se na čerstvým vzduchu a užíváme si zimní sněhovou nadílku.


Cesta na Severní pól

V lednu nás čekala velká dobrodružná cesta - výprava na Severní a Jižní pól. Děti se seznámily s tím, jak vypadá naše planeta Země, a prozkoumaly na ní, jak to vypadá v končinách, kde je samý sníh a mráz. Seznámily se ze životem tučňáků, ledních medvědů, polárních lišek, tuleňů a lachtanů. Ve třídě jsme si z polikarpové stavebnice postavili velkou loď – ledoborec. Přečetli jsme si knížku o malém tučnáčkovi, který se vylíhnul z vajíčka sám v ledové pustině, a my jsme mu pomáhali najít maminku a tatínka. Tak jsme si přečetli knížku o ledním medvídkovi, který se bál vody a nechtěl se naučit plavat – povídali jsme si o tom, proč je důležité umět plavat – i my už to umíme.


Čarování Paní Zimy

Když už nám letos moc sněhu venku nenapadlo, vydali jsme se za sněhem trochu jinak. Vyrazili jsme na cestu na zasněžený ostrov, kde jsme navštívili Paní Zimu. Tančili jsme se sněhovými vločkami, zažili jsme sněhovou bouři. Koulovali jsme se papírovými koulemi, třídili sněhové vločky, plnily zimní úkoly na interaktivní tabuli. A nakonec jsme namalovali Paní Zimu, tak, jak si jí představujeme a si vyrobili její čelenky a moc nám to slušelo.


Tři Králové

První lednový týden nás čekala cesta Tři králů. Poslechli jsme si příběh, kdo to vlastně byli a proč šli za právě narozeným Ježíškem. Zjistili jsme, jak se jmenují a jaké dary Ježíškovi přinesli. Zapálili jsme si vánočního Františka, abychom si přiblížili kadidlo a moc nám to ve třídě vonělo.

Vyzkoušeli jsme si také jejich náročnou cestu při překážkové dráze, napodobovali zvířata, která jim cestou pomáhali. Učili se poznávat písmena při hrách s jejich iniciály.

V knihách a encyklopediích jsme si prohlíželi hvězdy a komety a jednu kometu a souhvězdí jsme si zkusili vytvořit. Samozřejmě jsme si museli vyrobit i koruny, jako správní králové.

Velkým překvapením pro nás bylo, že i u nás v České republice kdysi existovali králové, královny a princezny. Povídali jsme si o králi Karlu IV a na obrázcích na interaktivní tabuli jsme viděli, co všechno vybudoval, nechal postavit a také jak vypadal a jak vypadaly jeho manželky královny.

Staráme se o ptáčky v zimě

V knížce o ptáčku Července jsme se dozvěděli, že ptáci v zimě nemají co dát do zobáčku, a proto jim my lidé pomáháme – sypeme jim do krmítka zrníčka a semínka, aby ptáčci v zimě neumřeli hladem. I my se v zimě v naší školce staráme o ptáčky, a pravidelně doplňujeme ptačí budku různýma ptačíma dobrotama. Ve školce máme dokonce hned dvě ptačí budky – jednu na balkóně ve třídě myšiček, a jednu venku na zahradě. Dáváme tam ptáčkům zobání, a přes sklo nebo přímo venku na zahradě pozorujeme, kteří ptáčci si přišli pro ptačí mňamku.

Už se všichni těšíme na Ježíška VIDEO

Ve školce už nám zavládla předvánoční atmosféra, a už se všichni nemůžeme dočkat, až přijde ten nejhezčí večer v roce, a u vánočního stromečku zazvoní Ježíšek. Jak se na Ježíška těšíme, a co mu myšičky a kočičky vzkázaly uvidíte na našich dvou vánočních videích.

Kamarádi ptáčci

Ptáčci, a všeobecně zvířátka jsou jedním z našich oblíbených námětů k povídání i k poznávání. Někteří ptáci už odletěli do teplých krajin, a my jsme s dětmi zjišťovali, kde ty teplé krajiny vlastně jsou. A jak to tam vypadá. Povídali jsme si, proč tam někteří ptáčci odletěli, a proč někteří ne. Četli jsme si knížku o ptačí rodině Červenek, ve které jsme se dozvěděli, jak ptáčci žijí od jara až do zimy, jak se líhnou z vajíček a co všechno se musí malý ptáček naučit, než poprvé vyletí z hnízda. Při výtvarné činnosti jsme si vytvořili svoji vlastní ptačí budku, a v ní malé ptačí kamarády. Prostřednictvím nabízených aktivit jsme u dětí rozvíjeli poznání, podpořili jsme jejich kladný vztah k přírodě, prosociální chování ( krmení ptáčků v zimě), řečové dovednosti, paměť a přirozeným způsobem pse dostali od tématu podzim k tématu zima.

Ať žijí duchové a strašidla

První listopadový týden se nesl v duchu duchů a strašidel. Povídali jsme si s dětmi o tom, proč slavíme svátek dušičky, a jak se tento svátek slaví v jiných zemích. Objevili jsme na půdě školky tajemnou místnost, ve které jsme se každé ráno scházeli v ranním kruhu, a za svitu strašidelných svíček a tajuplných stínů okolo nás jsme si povídali o bytostech z říše strašidel. Vyzkoušeli jsme si strašidelné stínové divadlo, a zahráli si několik strašidelných her. Na konci týdne jsme se všichni zúčastnili velkého strašidelného reje masek. Naučili jsme se novou básničku "Jendou v noci o půlnoci", a říkadlo o starém hradu. A taky novou písničku "BU BU BU", která se nám líbí tak, že si ji zpíváme při každé příležitosti. V průběhu strašidelného týden jsme se také připravovali na důležitou událost – na to, že už brzy přijede Martin na bílém koni, a přiveze nám sníh. Tím vším jsme poznali nejen říši strašidel, ale také jsme rozvíjeli řečové dovednosti, paměť, fantazii, pohybové dovednosti a seznámili jsme se s emocí „strach“.

Poslouchejte, dívejte se, co se děje v našem lese

Lesní téma jsme začali přečtením si pohádky O Veverce, která šla na výlet. Prostřednictvím této pohádky jsme zjistili, jak to vypadá v lese, jaká zvířátka tam žijí, ale tak jak to vypadá nad lesem a dokonce jak to vypadá až daleko u moře. Pohádku jsme si nejen poslechli, ale také si ji společně v kostýmech zahráli. Celým tématem nás provázely dvě naše nové kamarádky sovy. Na zvířátka jsme si i zahráli při cvičení, a na závěr jsme si společně namalovali velký les plný zvířátek. Téma u dětí vedlo k seznámení se se životem v lese, k rozvoji řečových dovedností, a k vytvoření si kladného vztahu k přírodě.

Srdíčkové pravidlo

Jedním z našich třídních pravidel je srdíčkové pravidlo. To nám říká, že se k sobě všichni máme chovat pěkně, že na sebe nekřičíme, pusinka neříká ostatním lidem škaredá slova, že si navzájem pomáháme a respektujeme se. S tím vším nám pomáhá naše malé červení plyšové srdíčko – když někdo náhodou zapomene, co srdíčkové pravidlo znamená, tak si srdíčko vezme na chvilku do dlaně, zahřeje ho, a srdíčko mu připomene, jaké chování je správné. A aby se naše srdíčko cítilo dobře, vyrobili jsme mu všichni společně srdíčkovou postýlku. Touto aktivitou jsme formou prožitku u dětí podpořili schopnost vzájemné tolerance a kamarádského chování, a vytvoření příjemného klimatu ve třídě.

Objevujeme zrcadlo

Z pohádky O Sněhurce už víme, co je to zrcadlo. Že se v něm můžeme vidět, když si ráno češeme vlasy, nebo když si čistíme zoubky. Ve školce jsme ale přišli na to, že se zrcadlem se dá užít také spousta legrace. Můžeme do něj dělat legrační obličeje, můžeme se v něm vidět dvakrát, nebo můžeme věci vidět převráceně. Při objevování zrcadla jsme procvičovali zrakovou pozornost, orientaci v prostoru a prostorové myšlení, logické myšlení a rozšiřovali jsme také naše znalosti v oblasti vědy a techniky.

Naše sovičky

Celý týden jsme si společně povídali o lese, o stromech a o zvířátkách, která žijí v lese. Dozvěděli jsme se, jak rozeznáme jehličnaté a listnaté stromy, jak se stromy připravují na zimu, jak voní nebo šustí podzimní listí. Zahráli jsme si pohádku o lesních zvířátkách a taky už víme, jak se máme ke zvířátkům v lese chovat a jak jim můžeme třeba v zimě pomoci. Se vším nám poradily dvě moudré sovy, které nás ve školce navštívily a jako poděkování jsme si je na závěr týdne vyrobili.

4D Smarty technologie

S dětmi jsme objevovali novou technologii 4D. Obrázky zvířat, planet, dinosaurů a robotů jsme „oživovali“ pomocí aplikace Smarty. Z obyčejných kartiček nám do třídy vyskákala zvířata jako živá, až jsme se jich chvilkama i trochu báli. Mohli jsme zvířata prozkoumat z každé strany, zvětšovat je a zmenšovat, dotykem je ovládat. Postupně se budeme seznamovat se všemi zvířaty z kartiček, a dozvídat se o nich plno zajímavých věcí.

Objevujeme Sad Jožky Jabůrkové

S dětmi jsme si tento týden povídali o podzimu, o tom jak se mění příroda okolo nás, a změny v přírodě jsme si chodili prohlížet do Sadu Jožky Jabůrkové, který sousedí s naší mateřskou školou. Pozorovali jsme, co všechno je v sadu zajímavé, a jak vypadá Sad v podzimním období. Prohlídli jsme si fontánku s vodotryskem, a tu jsme poté všichni společně vyráběli i ve třídě z různého materiálu. U námi vytvořené fontánky a na lavičkách z polikarpové stavebnice jsme prožili relaxační chvilku, kdy jsme poslouchali zvuk tryskající vody a povídali jsme si u toho o tom, jak vypadal Sad dřív a jak se za ta léta změnil. V knížkách a na internetu jsme si prohlédli starodávné fotografie Sadu z doby, kdy byly naše babičky a dědečkové ještě malé holky a malí kluci. Tehdy měl Sad úplně jinou podobu, byla v něm jezírka a malá ZOO s medvědy, a také muzikanti, kteří hráli lidem pěkné písničky k poslechu. Povídali jsme si o sochách, které v Sadu můžeme vidět – nejvíce nás zaujala socha medvědů, která je v parku jako vzpomínka na minulé časy. Sad jsme stavěli také z Lega Dupla a z dřevěné stavebnice. Tím vším děti získaly povědomí nejen o současnosti parku, ale i o jeho minulosti. Zjistili, co jsou to sochy, kdo je to sochař a samy si zkusily vyrobit sochu ze slaného těsta. Tím si procvičili jemnou motoriku, ale také fantazii a představivost.

Náš kamarád Emil

Naše třída se rozrostla o nového kamaráda, jednorožce Emílka. Emílek má kouzelnou schopnost, vždy když je mu s námi ve třídě dobře, tak se ráno v ranním kruhu krásně rozsvítí všemi barvami,a zahraje nám kouzelnou melodii. Když se Emil nerozsvítí, víme, že mu s námi ve třídě asi není úplně dobře, a přemýšlíme nad tím, co se asi Emílkovi během dne nelíbilo. Někdy to jsou neuklizené hračky ve třídě, někdy se mu nelíbí, že se děti ve třídě k sobě nechovají úplně jako kamarádi, nebo že se nám nepodaří mít při obědě úplně čisto u stolečku. Společně to pak zkusíme napravit, a máme radost z toho, když nám Emílek dá najevo, že už je všechno v pořádku.

Probouzíme bubínek

Ranní kruh vždy začínáme tím, že společně probudíme bubínek, postupně ho všichni pohladíme a řekneme mu“ „Dobré ráno bubínku“. Na probuzený bubínek si pak každý může zabubnovat, vyjádřit svou náladu a momentální rozpoložení, bubínek nám také pomáhá vytvořit pozitivní atmosféru ve třídě, podporuje schopnost sebevyjádření dětí, fantazii, umožňuje jim hravou formou zahnat stud a strach projevovat se před ostatními dětmi a umožnuje lépe komunikovat dětem s obtížemi v komunikaci.

Ouškové pravidlo

Další pravidlo, které jsme si ve třídě vytvořili, je ouškové pravidlo. Uši jsou pro nás moc důležité, abychom slyšeli, co se děje okolo nás, abychom mohli poslouchat pohádky a písničky u klavíru, poslouchat všechny zajímavé zvuky okolo nás. Aby naše ouška dobře slyšela, musíme je trénovat. A aby nás ouška nebolela, nekřičíme na sebe navzájem, nemluvíme všichni najednou, učíme se poslouchat jeden druhého a rozumět tomu, co nám říká.

Šnečkové pravidlo

Společně s dětmi jsme si ve třídě vytvořili šnečkové pravidlo. Šneček se pohybuje velmi pomalu, a my se stejně jako ten šneček pohybujeme ve třídě také pomalu. Neběháme po třídě, a víme proč to tak je – abysme neupadli, nevrazili do nábytku nebo do nějakého kamaráda a tím nezranili sebe nebo jeho. Při vytváření a fixaci tohoto pravidla jsme si s dětmi povídali o životě šneka, naučili jsme se říkanku Šnečku, šnečku, vystrč růžky. Zkoušeli jsme se plazit jako šneček s ulitou na zádech, vyráběli jsme šnečky z plastelíny, stříhali jsme šnečí ulitu v pracovním listě a malovali šnečky na výkres. Tím se nám daří lépe pravidlu porozumět, a společně ho dodržovat.

Stojí stojí Bedla

Naučili jsme se další novou básničku o houbičce, která se jmenuje Bedla. Povídali jsme si o tom, že Bedla je jedlá houba, která stojí na vysoké noze. Vyzkoušeli jsme si, jestli také zvládneme stát na jedné noze, jako ta Bedla. Zpočátku nám to moc nešlo a jako Bedly bysme v lese asi moc neobstály. Ale po několika dnech cvičení už nám to všem šlo levou zadní. Tento cvik nám pomáhá také k lepší koncentraci, schopnosti se soustředit.

Podzimní tvoření

Obrázky z našeho podzimního tvoření – učili jsme se držet správně štětec a malovat s ním na papír, chystat a uklízet pomůcky na výtvarnou činnost, stříhat nůžkami, používat lepidlo, tisknout pomocí bramborových tiskátek. Jak se nám to dařilo si můžete prohlédnout na fotografiích.

Muchomůrka červená

Naučili jsme se novou básničku o Muchomůrce. Prohlíželi jsme si obrázky, jaké všelijaké houby mohou růst v lese. Velké, malé, barevné, jedlé na polévku a taky jedovaté, které nesmíme sbírat. Jednou z nich je krásná červená Muchomůrka. Děti měly možnost vytvořit si svoji libovolnou Muchomůrku dle své fantazie – někdo Muchomůrku maloval barvou, někdo ji modeloval z plastelíny, a někdo stavěl les plný Muchomůrek z molitanových kostek v herně. Všechny Muchomůrky se nám moc povedly, ať byly vytvořeny jakýmkoliv způsobem. Děti se při jejich výrobě učily samy si připravit pomůcky pro zvolenou činnost, zkoušely si samy poradit při výrobě Muchomůrky a poté uklidit celé své pracovní místo.

Když dozrávají jablíčka

Době, kdy dozrávají na zahradě jablíčka, jsme si o nich povídali i ve školce.

Třídili jsme je podle barev, velikostí, určovali daný počet. Jablíčka jsme tvořili pomocí prstových barev, obtisků i vylepováním papírků, čímž jsme rozvíjeli jemnou motoriku u dětí. Kluci se snažili pomocí kladívka a hřebíku vytvořit jabloň.

Jablíčka jsme samozřejmě i ochutnali, porovnávali jsme, jestli je sladší jablíčko červené nebo zelené. Poznávali jsme vůni jablíčka a hledali jej po hmatu.

Učili se písničky a básničky jako jsou, Leze ježek, leze v lese, Měla babka čtyři jabka a básničku o Jablíčku, které se kutálelo.

Poslechli jsme si příběh o jablíčku, které si chtělo hrát s dětmi a společně s jablky jsme si ráno i zacvičili.

Podzimní procházka

Podzim je to úplně nejvíc barevné období v roce, a když svítí sluníčko, láká nás k procházkám do přilehlého Sadu Jožky Jabůrkové. Pozorujeme, jaké změny se v přírodě dějí, jak stromy mění barvu, sbíráme kaštánky, se kterými si potom hrajeme ve školce. Dokonce jsme našli i nějaké houby v trávě. Vyzkoušeli jsme houpačky, a protože bylo opravdu hezky, navštívili jsme dětské hřiště, odkud nás paní učitelky ani nemohli dostat do školky, jak moc se nám tady líbilo.

Podzim v Sadu

S dětmi jsme se vypravili do Sadu Jožky Jabůrkové podívat se, jestli už tam podzim začal čarovat svými kouzelnými podzimními barvičkami. Zjistili jsme, že na chodníku i v trávě je už spousta spadaného listí a že na stromech jsou už velké pichlavé kaštany. Na chodníku jsme objevili žížalu, o které si některé děti myslely, že je to had – chvilku jsme žížalu pozorovali a povídali si o tom, proč je žížala užitečná. U altánku jsme si potom zahráli několik pohybových her, čímž děti rozvíjely svou fyzickou kondici a pohybové dovednosti. Poté jsme si ještě všichni společně „přivoněli“ k podzimu, procvičili jsme si tím dýchání (nádech nosem, pomalý výdech ústy) a se zavřenýma očima jsme vnímali zvuky okolo nás, čímž jsme nejen procvičovali ouška, ale také jsme se zklidnili a příjemně naladili na další část dne.

Pokus: Začarované mléko

Náš první pokus v letošním roce patřil barvičkám. Zjišťovali jsme, co se stane když do mléka přidáme trochu potravinářských barev, a trochu jaru. Tento experiment se nám velmi líbil, Tyčinkou do uší jsme opatrně ťupali jar do barev -barva se okolo tyčinky krásně rozplynula a udělala nádherný duhový efekt. Tímto pokusem jsme zjistili, že barvy se dají vzájemně míchat, připomněli jsme si, jak se jednotlivé barvy jmenují, a taky jsme zjistili, co dokáže obyčejný jar na nádobí.

Naše sluníčka

Dnes jsme si v rámci týdne plného barev povídali o žluté barvě. Se zavřenýma očima jsme si představovali, jak na nás žlutá barva působí. Povídali jsme si o sluníčku, které je žluté a kulaté a hledali jsme, co všechno může být ještě kulaté. Pozdravili jsme sluníčko pomocí cvičení jógy. O sluníčku jsme si i zazpívali a nakonec jsme sluníčko namalovali a to celkem netradičně. Místo štětce jsme používali brčko a svůj dech, kdy jsme se snažili rozfoukat žlutou barvu po papíře a tím vytvořit sluneční paprsky.

Navštěvujeme hřiště házené

S dětmi pravidelně navštěvujeme hřiště házené, kde se děti prostřednictvím hravých sportovních her zábavným způsobem učí manipulovat s míčem, rozumět pravidlům jednoduchých sportovních her a hry fair play, spolupracovat v týmu ostatních dětí, zdolávat jednoduché překážky a zlepšovat svou fyzickou zdatnost.

Kouzelná jablíčka

Dnešní den jsme věnovali červené barvě. Poslechli jsme si pohádku o Červené Karkulce a vymýšleli jsme, co všechno mohla Karkulka nést ve svém košíčku pro babičku. Hledali jsme slova, co všechno může být červené, slova jsme rozkládali na slabiky a starší děti určovaly i první hlásku ve slově. Zahráli jsme si s písní „Červený šátečku kolem se toč“ a nakonec si nakreslili začarované jablíčka. Museli jsme pastelkami co nejlépe vystihnout, jak vypadá jablíčko a poté jsme mu černým fixem dokreslili obličej. A když už nám jablíčko obživlo, museli jsme ho pojmenovat a vymyslet nějakou vlastnost, která je pro něj typická.

Kubík slaví narozeniny

Kubík ve školce společně s celou třídou Myšiček oslavil své krásné páté narozeniny. Kubíkovi přejeme vše nejlepší.

Stavíme kamaráda

Ve třídě je nás plno kluků a holčiček, a aby nás bylo ještě o jednoho víc, postavili jsme si ve třídě z pěnových kostek ještě jednoho kamaráda. Děti pro něj společně vybraly jméno Adam. Protože kostkový Adam neměl oči, kterými by nás viděl, neměl uši, kterými by nás slyšel, neměl pusinku, kterou by nám něco pěkného řekl a neměl ruku, kterou by na nás zamával, museli jsme mu všechny části obličeje a těla vytvořit. A že nám to šlo pěkně od ruky si můžete prohlédnout na našich fotkách. Děti se prostřednictvím této aktivity učily vzájemně při práci spolupracovat a také pojmenovat základní části lidského těla a obličeje.

Dvě ruce máme

Při ranní pohybové chvilce jsme zjistili, že máme některé části těla ne jednou, ale dokonce hned dvakrát! - dvě oči, dvě uši, dvě nohy a také dvě ruce. Zkoušeli jsme, co všechno můžeme se svýma rukama dělat. Naučili jsme se pojmenovat všechny prsty na ruce, vysvětlili jsme si, proč se jednotlivé prsty takto zvláštně jmenují. Prohlédli jsme si své ruce z každé strany, a spočítali jsme, kolik máme na každé ruce prstů. Naučili jsme se básničku „Dvě ruce máme“ .Poté jsme si dlaně natřeli barvičkami, a zkusili jsme je obtisknout na papír. Při tom jsme si procvičovali názvy jednotlivých barev, a na konec jsme porovnávali ruce všech kamarádů ve třídě – zjišťovali jsme, čí ruce jsou nejmenší a největší.

Objevujeme hudební nástroje

V průběhu celého týdne jsme si všichni společně zpívali jednoduché dětské písničky s doprovodem klavíru. Byly to písničky Skákal pes, Kočka leze dírou, Prší, prší a Pec nám spadla. Postupně se do zpívání zapojovaly i děti, které tyto písničky zpočátku vůbec neznaly. Na konci týdne už z nás všech byli malí zpěváci. Postupně jsme si vyzkoušeli hru na různé hudební nástroje (ozvučná dřívka, triangl, činelky, bubínek) a moc se nám to líbilo. Prostřednictvím těchto hudebních chvilek jsme u dětí rozvíjely paměť, slovní zásobu, porozumění obsahu písničky, rytmické vnímání a schopnost doprovodit se na jednoduchý hudební nástroj.

Po prázdninách, hurá do školky

První dny ve školce jsme si s dětmi zvykali na nové prostředí a nové kamarády. Hráli jsme seznamovací hry, které dětem usnadní zapamatovat si jména kamarádů. Snažili jsme se, aby si děti trvale zapamatovaly svou značku, která je bude ve školce provázet, malovali jsme ji, kreslili, modelovali, vyhledávali mezi ostatními obrázky, hráli Kimovu hru, kdy vždycky jedna značka zmizí a děti musí přijít na to, která to byla. Seznámili jsme se s celým prostředím mateřské školy, školní zahrady i přilehlého Sadu Jožky Jabůrkové. Určili jsme si pravidla, ať víme, co se ve školce může a co né. Všechny děti se krásně zapojily do dění v mateřské škole, a tak jsme dny trávili hrou, vzděláním, tvořením, zpíváním a procházkami.