Aktivity u Myšiček

Fotografie z našich her a tvoření a vzdělávání.

Kamarádi ptáčci

Ptáčci, a všeobecně zvířátka jsou jedním z našich oblíbených námětů k povídání i k poznávání. Někteří ptáci už odletěli do teplých krajin, a my jsme s dětmi zjišťovali, kde ty teplé krajiny vlastně jsou. A jak to tam vypadá. Povídali jsme si, proč tam někteří ptáčci odletěli, a proč někteří ne. Objevili jsme na zahradě školky ptačí budku, kterou jsme celou prozkoumali – jednu ptačí budku máme taky ve třídě na balkóně. Dáváme tam ptáčkům zobání, a přes sklo pozorujeme, kteří ptáčci si přišli pro ptačí mňamku. Četli jsme si knížku o ptačí rodině Červenek, ve které jsme se dozvěděli, jak ptáčci žijí od jara až do zimy, jak se líhnou z vajíček a co všechno se musí malý ptáček naučit, než poprvé vyletí z hnízda. Při výtvarné činnosti jsme si vytvořili svoji vlastní ptačí budku, a v ní malé ptačí kamarády. Prostřednictvím nabízených aktivit jsme u dětí rozvíjeli poznání, podpořili jsme jejich kladný vztah k přírodě, prosociální chování ( krmení ptáčků v zimě), řečové dovednosti, paměť a přirozeným způsobem pse dostali od tématu podzim k tématu zima.

Ať žijí duchové a strašidla

První listopadový týden se nesl v duchu duchů a strašidel. Povídali jsme si s dětmi o tom, proč slavíme svátek dušičky, a jak se tento svátek slaví v jiných zemích. Objevili jsme na půdě školky tajemnou místnost, ve které jsme se každé ráno scházeli v ranním kruhu, a za svitu strašidelných svíček a tajuplných stínů okolo nás jsme si povídali o bytostech z říše strašidel. Vyzkoušeli jsme si strašidelné stínové divadlo, a zahráli si několik strašidelných her. Na konci týdne jsme se všichni zúčastnili velkého strašidelného reje masek. Naučili jsme se novou básničku "Jendou v noci o půlnoci", a říkadlo o starém hradu. A taky novou písničku "BU BU BU", která se nám líbí tak, že si ji zpíváme při každé příležitosti. V průběhu strašidelného týden jsme se také připravovali na důležitou událost – na to, že už brzy přijede Martin na bílém koni, a přiveze nám sníh. Tím vším jsme poznali nejen říši strašidel, ale také jsme rozvíjeli řečové dovednosti, paměť, fantazii, pohybové dovednosti a seznámili jsme se s emocí „strach“.

Poslouchejte, dívejte se, co se děje v našem lese

Lesní téma jsme začali přečtením si pohádky O Veverce, která šla na výlet. Prostřednictvím této pohádky jsme zjistili, jak to vypadá v lese, jaká zvířátka tam žijí, ale tak jak to vypadá nad lesem a dokonce jak to vypadá až daleko u moře. Pohádku jsme si nejen poslechli, ale také si ji společně v kostýmech zahráli. Celým tématem nás provázely dvě naše nové kamarádky sovy. Na zvířátka jsme si i zahráli při cvičení, a na závěr jsme si společně namalovali velký les plný zvířátek. Téma u dětí vedlo k seznámení se se životem v lese, k rozvoji řečových dovedností, a k vytvoření si kladného vztahu k přírodě.

Srdíčkové pravidlo

Jedním z našich třídních pravidel je srdíčkové pravidlo. To nám říká, že se k sobě všichni máme chovat pěkně, že na sebe nekřičíme, pusinka neříká ostatním lidem škaredá slova, že si navzájem pomáháme a respektujeme se. S tím vším nám pomáhá naše malé červení plyšové srdíčko – když někdo náhodou zapomene, co srdíčkové pravidlo znamená, tak si srdíčko vezme na chvilku do dlaně, zahřeje ho, a srdíčko mu připomene, jaké chování je správné. A aby se naše srdíčko cítilo dobře, vyrobili jsme mu všichni společně srdíčkovou postýlku. Touto aktivitou jsme formou prožitku u dětí podpořili schopnost vzájemné tolerance a kamarádského chování, a vytvoření příjemného klimatu ve třídě.

Objevujeme zrcadlo

Z pohádky O Sněhurce už víme, co je to zrcadlo. Že se v něm můžeme vidět, když si ráno češeme vlasy, nebo když si čistíme zoubky. Ve školce jsme ale přišli na to, že se zrcadlem se dá užít také spousta legrace. Můžeme do něj dělat legrační obličeje, můžeme se v něm vidět dvakrát, nebo můžeme věci vidět převráceně. Při objevování zrcadla jsme procvičovali zrakovou pozornost, orientaci v prostoru a prostorové myšlení, logické myšlení a rozšiřovali jsme také naše znalosti v oblasti vědy a techniky.

Naše sovičky

Celý týden jsme si společně povídali o lese, o stromech a o zvířátkách, která žijí v lese. Dozvěděli jsme se, jak rozeznáme jehličnaté a listnaté stromy, jak se stromy připravují na zimu, jak voní nebo šustí podzimní listí. Zahráli jsme si pohádku o lesních zvířátkách a taky už víme, jak se máme ke zvířátkům v lese chovat a jak jim můžeme třeba v zimě pomoci. Se vším nám poradily dvě moudré sovy, které nás ve školce navštívily a jako poděkování jsme si je na závěr týdne vyrobili.

4D Smarty technologie

.S dětmi jsme objevovali novou technologii 4D. Obrázky zvířat, planet, dinosaurů a robotů jsme „oživovali“ pomocí aplikace Smarty. Z obyčejných kartiček nám do třídy vyskákala zvířata jako živá, až jsme se jich chvilkama i trochu báli. Mohli jsme zvířata prozkoumat z každé strany, zvětšovat je a zmenšovat, dotykem je ovládat. Postupně se budeme seznamovat se všemi zvířaty z kartiček, a dozvídat se o nich plno zajímavých věcí.

Objevujeme Sad Jožky Jabůrkové

S dětmi jsme si tento týden povídali o podzimu, o tom jak se mění příroda okolo nás, a změny v přírodě jsme si chodili prohlížet do Sadu Jožky Jabůrkové, který sousedí s naší mateřskou školou. Pozorovali jsme, co všechno je v sadu zajímavé, a jak vypadá Sad v podzimním období. Prohlídli jsme si fontánku s vodotryskem, a tu jsme poté všichni společně vyráběli i ve třídě z různého materiálu. U námi vytvořené fontánky a na lavičkách z polikarpové stavebnice jsme prožili relaxační chvilku, kdy jsme poslouchali zvuk tryskající vody a povídali jsme si u toho o tom, jak vypadal Sad dřív a jak se za ta léta změnil. V knížkách a na internetu jsme si prohlédli starodávné fotografie Sadu z doby, kdy byly naše babičky a dědečkové ještě malé holky a malí kluci. Tehdy měl Sad úplně jinou podobu, byla v něm jezírka a malá ZOO s medvědy, a také muzikanti, kteří hráli lidem pěkné písničky k poslechu. Povídali jsme si o sochách, které v Sadu můžeme vidět – nejvíce nás zaujala socha medvědů, která je v parku jako vzpomínka na minulé časy. Sad jsme stavěli také z Lega Dupla a z dřevěné stavebnice. Tím vším děti získaly povědomí nejen o současnosti parku, ale i o jeho minulosti. Zjistili, co jsou to sochy, kdo je to sochař a samy si zkusily vyrobit sochu ze slaného těsta. Tím si procvičili jemnou motoriku, ale také fantazii a představivost.

Náš kamarád Emil

Naše třída se rozrostla o nového kamaráda, jednorožce Emílka. Emílek má kouzelnou schopnost, vždy když je mu s námi ve třídě dobře, tak se ráno v ranním kruhu krásně rozsvítí všemi barvami,a zahraje nám kouzelnou melodii. Když se Emil nerozsvítí, víme, že mu s námi ve třídě asi není úplně dobře, a přemýšlíme nad tím, co se asi Emílkovi během dne nelíbilo. Někdy to jsou neuklizené hračky ve třídě, někdy se mu nelíbí, že se děti ve třídě k sobě nechovají úplně jako kamarádi, nebo že se nám nepodaří mít při obědě úplně čisto u stolečku. Společně to pak zkusíme napravit, a máme radost z toho, když nám Emílek dá najevo, že už je všechno v pořádku.

Probouzíme bubínek

Ranní kruh vždy začínáme tím, že společně probudíme bubínek, postupně ho všichni pohladíme a řekneme mu“ „Dobré ráno bubínku“. Na probuzený bubínek si pak každý může zabubnovat, vyjádřit svou náladu a momentální rozpoložení, bubínek nám také pomáhá vytvořit pozitivní atmosféru ve třídě, podporuje schopnost sebevyjádření dětí, fantazii, umožňuje jim hravou formou zahnat stud a strach projevovat se před ostatními dětmi a umožnuje lépe komunikovat dětem s obtížemi v komunikaci.

Ouškové pravidlo

Další pravidlo, které jsme si ve třídě vytvořili, je ouškové pravidlo. Uši jsou pro nás moc důležité, abychom slyšeli, co se děje okolo nás, abychom mohli poslouchat pohádky a písničky u klavíru, poslouchat všechny zajímavé zvuky okolo nás. Aby naše ouška dobře slyšela, musíme je trénovat. A aby nás ouška nebolela, nekřičíme na sebe navzájem, nemluvíme všichni najednou, učíme se poslouchat jeden druhého a rozumět tomu, co nám říká.

Šnečkové pravidlo

Společně s dětmi jsme si ve třídě vytvořili šnečkové pravidlo. Šneček se pohybuje velmi pomalu, a my se stejně jako ten šneček pohybujeme ve třídě také pomalu. Neběháme po třídě, a víme proč to tak je – abysme neupadli, nevrazili do nábytku nebo do nějakého kamaráda a tím nezranili sebe nebo jeho. Při vytváření a fixaci tohoto pravidla jsme si s dětmi povídali o životě šneka, naučili jsme se říkanku Šnečku, šnečku, vystrč růžky. Zkoušeli jsme se plazit jako šneček s ulitou na zádech, vyráběli jsme šnečky z plastelíny, stříhali jsme šnečí ulitu v pracovním listě a malovali šnečky na výkres. Tím se nám daří lépe pravidlu porozumět, a společně ho dodržovat.

Stojí stojí Bedla

Naučili jsme se další novou básničku o houbičce, která se jmenuje Bedla. Povídali jsme si o tom, že Bedla je jedlá houba, která stojí na vysoké noze. Vyzkoušeli jsme si, jestli také zvládneme stát na jedné noze, jako ta Bedla. Zpočátku nám to moc nešlo a jako Bedly bysme v lese asi moc neobstály. Ale po několika dnech cvičení už nám to všem šlo levou zadní. Tento cvik nám pomáhá také k lepší koncentraci, schopnosti se soustředit.

Podzimní tvoření

Obrázky z našeho podzimního tvoření – učili jsme se držet správně štětec a malovat s ním na papír, chystat a uklízet pomůcky na výtvarnou činnost, stříhat nůžkami, používat lepidlo, tisknout pomocí bramborových tiskátek. Jak se nám to dařilo si můžete prohlédnout na fotografiích.

Muchomůrka červená

Naučili jsme se novou básničku o Muchomůrce. Prohlíželi jsme si obrázky, jaké všelijaké houby mohou růst v lese. Velké, malé, barevné, jedlé na polévku a taky jedovaté, které nesmíme sbírat. Jednou z nich je krásná červená Muchomůrka. Děti měly možnost vytvořit si svoji libovolnou Muchomůrku dle své fantazie – někdo Muchomůrku maloval barvou, někdo ji modeloval z plastelíny, a někdo stavěl les plný Muchomůrek z molitanových kostek v herně. Všechny Muchomůrky se nám moc povedly, ať byly vytvořeny jakýmkoliv způsobem. Děti se při jejich výrobě učily samy si připravit pomůcky pro zvolenou činnost, zkoušely si samy poradit při výrobě Muchomůrky a poté uklidit celé své pracovní místo.

Když dozrávají jablíčka

Době, kdy dozrávají na zahradě jablíčka, jsme si o nich povídali i ve školce.

Třídili jsme je podle barev, velikostí, určovali daný počet. Jablíčka jsme tvořili pomocí prstových barev, obtisků i vylepováním papírků, čímž jsme rozvíjeli jemnou motoriku u dětí. Kluci se snažili pomocí kladívka a hřebíku vytvořit jabloň.

Jablíčka jsme samozřejmě i ochutnali, porovnávali jsme, jestli je sladší jablíčko červené nebo zelené. Poznávali jsme vůni jablíčka a hledali jej po hmatu.

Učili se písničky a básničky jako jsou, Leze ježek, leze v lese, Měla babka čtyři jabka a básničku o Jablíčku, které se kutálelo.

Poslechli jsme si příběh o jablíčku, které si chtělo hrát s dětmi a společně s jablky jsme si ráno i zacvičili.

Podzimní procházka

Podzim je to úplně nejvíc barevné období v roce, a když svítí sluníčko, láká nás k procházkám do přilehlého Sadu Jožky Jabůrkové. Pozorujeme, jaké změny se v přírodě dějí, jak stromy mění barvu, sbíráme kaštánky, se kterými si potom hrajeme ve školce. Dokonce jsme našli i nějaké houby v trávě. Vyzkoušeli jsme houpačky, a protože bylo opravdu hezky, navštívili jsme dětské hřiště, odkud nás paní učitelky ani nemohli dostat do školky, jak moc se nám tady líbilo.

Podzim v Sadu

S dětmi jsme se vypravili do Sadu Jožky Jabůrkové podívat se, jestli už tam podzim začal čarovat svými kouzelnými podzimními barvičkami. Zjistili jsme, že na chodníku i v trávě je už spousta spadaného listí a že na stromech jsou už velké pichlavé kaštany. Na chodníku jsme objevili žížalu, o které si některé děti myslely, že je to had – chvilku jsme žížalu pozorovali a povídali si o tom, proč je žížala užitečná. U altánku jsme si potom zahráli několik pohybových her, čímž děti rozvíjely svou fyzickou kondici a pohybové dovednosti. Poté jsme si ještě všichni společně „přivoněli“ k podzimu, procvičili jsme si tím dýchání (nádech nosem, pomalý výdech ústy) a se zavřenýma očima jsme vnímali zvuky okolo nás, čímž jsme nejen procvičovali ouška, ale také jsme se zklidnili a příjemně naladili na další část dne.

Pokus: Začarované mléko

Náš první pokus v letošním roce patřil barvičkám. Zjišťovali jsme, co se stane když do mléka přidáme trochu potravinářských barev, a trochu jaru. Tento experiment se nám velmi líbil, Tyčinkou do uší jsme opatrně ťupali jar do barev -barva se okolo tyčinky krásně rozplynula a udělala nádherný duhový efekt. Tímto pokusem jsme zjistili, že barvy se dají vzájemně míchat, připomněli jsme si, jak se jednotlivé barvy jmenují, a taky jsme zjistili, co dokáže obyčejný jar na nádobí.

Naše sluníčka

Dnes jsme si v rámci týdne plného barev povídali o žluté barvě. Se zavřenýma očima jsme si představovali, jak na nás žlutá barva působí. Povídali jsme si o sluníčku, které je žluté a kulaté a hledali jsme, co všechno může být ještě kulaté. Pozdravili jsme sluníčko pomocí cvičení jógy. O sluníčku jsme si i zazpívali a nakonec jsme sluníčko namalovali a to celkem netradičně. Místo štětce jsme používali brčko a svůj dech, kdy jsme se snažili rozfoukat žlutou barvu po papíře a tím vytvořit sluneční paprsky.

Navštěvujeme hřiště házené

S dětmi pravidelně navštěvujeme hřiště házené, kde se děti prostřednictvím hravých sportovních her zábavným způsobem učí manipulovat s míčem, rozumět pravidlům jednoduchých sportovních her a hry fair play, spolupracovat v týmu ostatních dětí, zdolávat jednoduché překážky a zlepšovat svou fyzickou zdatnost.

Kouzelná jablíčka

Dnešní den jsme věnovali červené barvě. Poslechli jsme si pohádku o Červené Karkulce a vymýšleli jsme, co všechno mohla Karkulka nést ve svém košíčku pro babičku. Hledali jsme slova, co všechno může být červené, slova jsme rozkládali na slabiky a starší děti určovaly i první hlásku ve slově. Zahráli jsme si s písní „Červený šátečku kolem se toč“ a nakonec si nakreslili začarované jablíčka. Museli jsme pastelkami co nejlépe vystihnout, jak vypadá jablíčko a poté jsme mu černým fixem dokreslili obličej. A když už nám jablíčko obživlo, museli jsme ho pojmenovat a vymyslet nějakou vlastnost, která je pro něj typická.

Kubík slaví narozeniny

Kubík ve školce společně s celou třídou Myšiček oslavil své krásné páté narozeniny. Kubíkovi přejeme vše nejlepší.

Stavíme kamaráda

Ve třídě je nás plno kluků a holčiček, a aby nás bylo ještě o jednoho víc, postavili jsme si ve třídě z pěnových kostek ještě jednoho kamaráda. Děti pro něj společně vybraly jméno Adam. Protože kostkový Adam neměl oči, kterými by nás viděl, neměl uši, kterými by nás slyšel, neměl pusinku, kterou by nám něco pěkného řekl a neměl ruku, kterou by na nás zamával, museli jsme mu všechny části obličeje a těla vytvořit. A že nám to šlo pěkně od ruky si můžete prohlédnout na našich fotkách. Děti se prostřednictvím této aktivity učily vzájemně při práci spolupracovat a také pojmenovat základní části lidského těla a obličeje.

Dvě ruce máme

Při ranní pohybové chvilce jsme zjistili, že máme některé části těla ne jednou, ale dokonce hned dvakrát! - dvě oči, dvě uši, dvě nohy a také dvě ruce. Zkoušeli jsme, co všechno můžeme se svýma rukama dělat. Naučili jsme se pojmenovat všechny prsty na ruce, vysvětlili jsme si, proč se jednotlivé prsty takto zvláštně jmenují. Prohlédli jsme si své ruce z každé strany, a spočítali jsme, kolik máme na každé ruce prstů. Naučili jsme se básničku „Dvě ruce máme“ .Poté jsme si dlaně natřeli barvičkami, a zkusili jsme je obtisknout na papír. Při tom jsme si procvičovali názvy jednotlivých barev, a na konec jsme porovnávali ruce všech kamarádů ve třídě – zjišťovali jsme, čí ruce jsou nejmenší a největší.

Objevujeme hudební nástroje

V průběhu celého týdne jsme si všichni společně zpívali jednoduché dětské písničky s doprovodem klavíru. Byly to písničky Skákal pes, Kočka leze dírou, Prší, prší a Pec nám spadla. Postupně se do zpívání zapojovaly i děti, které tyto písničky zpočátku vůbec neznaly. Na konci týdne už z nás všech byli malí zpěváci. Postupně jsme si vyzkoušeli hru na různé hudební nástroje (ozvučná dřívka, triangl, činelky, bubínek) a moc se nám to líbilo. Prostřednictvím těchto hudebních chvilek jsme u dětí rozvíjely paměť, slovní zásobu, porozumění obsahu písničky, rytmické vnímání a schopnost doprovodit se na jednoduchý hudební nástroj.

Po prázdninách, hurá do školky

První dny ve školce jsme si s dětmi zvykali na nové prostředí a nové kamarády. Hráli jsme seznamovací hry, které dětem usnadní zapamatovat si jména kamarádů. Snažili jsme se, aby si děti trvale zapamatovaly svou značku, která je bude ve školce provázet, malovali jsme ji, kreslili, modelovali, vyhledávali mezi ostatními obrázky, hráli Kimovu hru, kdy vždycky jedna značka zmizí a děti musí přijít na to, která to byla. Seznámili jsme se s celým prostředím mateřské školy, školní zahrady i přilehlého Sadu Jožky Jabůrkové. Určili jsme si pravidla, ať víme, co se ve školce může a co né. Všechny děti se krásně zapojily do dění v mateřské škole, a tak jsme dny trávili hrou, vzděláním, tvořením, zpíváním a procházkami.