Školka v přírodě 2024
Školka v přírodě den 1.
Poté, co jsme se rozloučili s rodiči a nasedli do autobusu začalo velké dobrodružství. Při cestě autobusem se nám před očima měnila krajina z jarní Ostravy do zasněžených vrcholků Beskyd. Po příjezdu jsme silácky a statečně dopravili svá zavazadla do našeho současného domova v Penzionu U Přehrady. Po vybalení všech věcí nás čekal výborný oběd, a to kuře na smetaně s knedlíkem. S plnými bříšky jsme si na chvíli odpočinuli a pak jsme vyrazili na poznávací výpravu po okolí. Podívali jsme se na přehradu Morávka, ale protože děti nejvíce lákaly hrátky ve sněhu, přesunuli jsme se na nedaleké hřiště, kde se všichni mohli vyřádit. Místo tradičního sněhuláka děti společně postavily indiánského koně. Jak ale všichni víme, každý správný indiánský kůň potřebuje péra. Děti se teda s nadšením vrhly do pátrací hry, jejíž úkolem bylo najít všech šedesát ukrytých barevných peříček. To vše se nám podařilo a koníka jsme náležitě ozdobili. Odměnou za naší píli byl smažený řízek s bramborovou kaší. To vám byla paráda. Ještě nám však chybělo vyrobit si pravou indiánskou čelenku a během slavnostního obřadu byla dětem přidělena indiánská jména. Po celodenních úkolech děti splnily zkoušku poznání, a obdržely své první modré pírko na čelenku.
Školka v přírodě den 2.
Máme za sebou první noc bez maminek a všichni jí statečně zvládli. Po snídani jsme vyrazili na procházku po okolí, kdy jsme se naučili, jak vypadá indiánský běh a taky, jak indiáni lovili bizony. Kolo od vozu se nám se nám proměnilo v bizona a my se snažili ho zasáhnout koulemi vyrobenými ze sněhu. Celkově mají všechny děti ze sněhu obrovskou radost a každá procházka se promění ve sněhové hrátky. Po obědě, kdy jsme si pochutnali na vývaru s nudlemi a gulášem s těstovinami nás čekal polední klid, kdy překvapivě všechny děti usnuly. Horský vzduch a pobyt venku je pořádně utahal.
Po probuzení jsme se vydali v okolí našeho hotelu postavit indiánské vesnice, jak moc se nám povedly si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Každý správný indiánský kmen musí mít totem a tak jsme si ho museli vyrobit. Děti si ve skupinkách pomalovaly každý jednu část totemu a zítra, až nám všechno uschne, tak si z jednotlivých části sestavíme pořádný totem.
A protože jsme měli ještě čas a čeká nás zítra indiánská slavnost, tak jsem si nazdobili indiánské kostýmy.
Po večeři, kdy jsme si pochutnali na buchtičkách s krémem jsme napsali domů pohledy a zašli hodin do schránky, kterou máme hned u vchodu do hotelu.
Večer jsme prožili zpěvem indiánských písní a slavnostním předáváním druhých per na čelenku.
Školka v přírodě den 3.
Po další noci bez maminek a tatínků, kterou děti zvládly na jedničku, jsme se probudili do nového dne naší školky v přírodě. Po výborné snídani jsme v naší herně společně se všemi dětmi sestavili náš totem a zopakovali jsme si u něj indiánský pokřik „Hejá, hejá, hatatitla, indiánský den nás vítá“. Dokud nám počasí přálo vyrazili jsme s dětmi ven. Na přání děti jsme si zopakovali, mezi dětmi velmi populární, indiánský běh do kopce. Poté jsme dorazili k nedalekému lesíku a objevili hromadu šišek. S dětmi jsme si stejně jako včera zaházeli na cíl, a to šiškami do pařezu. Děti venku postavili indiánské ohniště a kluci si hráli na lov bizonů v lese. Na obědě jsme si pochutnali na výborné rajské omáčce. Po odpoledním odpočinku jsme se vrhli na výrobu toho, co každí indián nutně potřebuje … indiánského koně! Provlékání vlny jako hřívy koně, nebylo zrovna nejjednodušší, ale dokonce i ti nejmladší z nás, si s tím výborně poradili. A už jsme tady měli stádo divokých koní. A to doslova. Na večeři jsme měli, k radost všech, výbornou pizzu se šunkou a sýrem. Po příchodu na pokoj jsme si povídali o významu lapače snů a každý z nás si jeden vytvořil. Děti si vybraly peříčka a vlnu a pustili se do práce. S dobrým pocitem toho, že dnes nám žádné špatné sny nehrozí jsme usnuli a nechali si něco pěkného zdát.
Školka v přírodě den 4.
Během posledního celého dne, na školce v přírodě, jsme se probudili do slunečného rána. Konečně se oteplilo a počasí nám více přálo, proto jsme se rozhodli strávit velkou část dne venku. Během cesty do lesa jsme nemohli zapomenout na indiánský běh do kopce, který se už stal takovou naší tradicí. V lese jsme dětem vysvětlili, co je to dýmka míru a jako náhradu za ni, jsme použili bublifuky. To byste nevěřili, kolik legrace jsme si s mýdlovými bublinkami užili. Zahráli jsme si také na indiánskou pátrací hru, kdy byly děti rozděleny do skupin a měli podle plánku najít určitý počet různých přírodnin. Za splnění úkolu na nás čekala sladká odměna. Procházkou do lesa nám krásně vytrávilo a už jsme se těšili na oběd, který k radosti všech byl nanejvýš výtečný smažený sýr. Po odpoledním odpočinku jsme s dětmi vyrazili na nedaleké hřiště, kde si všichni užili sportovní odpoledne. Skákali jsme přes švihadlo, hráli fotbal, udržovali jsme rovnováhu na chůdách, trénovali s obručemi hulahop, ale také malovali křídami, pouštěli letadélko a nechyběl oblíbený bublifuk. Jen co se děti trochu vyřádili, pustili jsme se do stavby opravdového teepee. Děti našli v nedalekém lesíku pět přibližně stejně velkých dlouhých klacků, které jsme nahoře svázali provázkem do tvaru teepee. Přes klacky jsme přehodili prostěradla a zpevnili kolíčky. Poté jsme už vzali akrylové barvy ve spreji a své indiánské přístřešky jsme si vyzdobili dle své fantazie. Na závěr jsme si zazpívali anglickou indiánskou písničku, ve které se počítá do deseti a zatančili taneček. Poslední večeře nás všechny mile překvapila a švestkové knedlíky chutnali opravdu všem. Před spinkáním jsme si sbalili své kufry, přečetli poslední dopisy a začali se opravdu těšit na návrat domů za svou rodinou.
